„Bylo eticky přijatelné, že Severus Snape zabil Albuse Brumbála?“ (připravil Nebelbrach Mechacha)

Napsal Kirsten Woodová (») 22. 3. 2011 v kategorii K zamyšlení..., přečteno: 2364×
Clanky-k-zamysleni_4.jpg

„Bylo eticky přijatelné, že Severus Snape zabil Albuse Brumbála?“

Tuto otázku položil v mudlovském časopisu Host děkan Teologické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích Tomáš Machula. Dodal k tomu: „Bylo jasné, že Brumbál je před smrtí a že si tím Snape upevní vlastní pozici dvojitého agenta. Moje etická otázka zní: je možné, aby dvojitý agent – byť v zájmu dobré věci – zašel takhle daleko?“

Kromě dvou důvodů, které uvádí Machula, můžeme připomenout ještě další. Brumbál chtěl omezit moc bezové hůlky, jedné z relikvií smrti. Jejím pravým pánem se stával ten, kdo přemohl majitele předchozího. Brumbál ji získal, když porazil Gellerta Grindelwalda. Pokud by byl zabit po vzájemné dohodě Snapem, hůlka by už nikdy neměla pravého vlastníka, nemohl by se jím tudíž stát ani Voldemort. To se nepodařilo, neboť Brumbála ještě před Snapeovým příchodem na astronomickou věž odzbrojil Draco Malfoy. Tento nezdar se nakonec ukázal být výhodný pro Harryho Pottera: jelikož porazil v souboji Draca, stal se majitelem bezové hůlky. Když ji Voldemort použil proti jejímu pravému pánu, kletba se obrátila proti němu.

Dalším důvodem byla Brumbálova snaha ochránit Draca Malfoye před spácháním vraždy: „‚Duše tohoto chlapce není ještě tak zničená,‘ řekl Brumbál, ‚nechtěl bych ji rozervat ve svůj vlastní prospěch.‘“ Zde měl Brumbál úspěch. Nejen Draco byl zachráněn před definitivním propadnutím zlu, ale i jeho rodiče před tím nakonec ochránila láska k synovi.

Připomenout musíme ještě jednu závažnou část rozhovoru mezi Brumbálem a Snapem: „‚A moje duše, Brumbále? Co ta moje?‘

‚Vy sám víte, zda vaší duši ublíží pomoci starému muži vyhnout se bolesti a ponížení,‘ řekl Brumbál. ‚Požaduji od vás tuto jedinou velikou laskavost, Severusi, protože smrt si pro mne přijde stejně jistě, jako že Kudleyští Kanonýři skončí tento rok v lize poslední. Přiznávám, že bych raději odešel rychle a bezbolestně…‘“

Pragmaticky vzato je situace jednoduchá. Zabitím Brumbála Snape nejen výrazně přispěl k pádu Voldemorta, ale také zachránil Draca. Ten s úkolem zabít Brumbála souhlasil ze strachu před Voldemortem, když ho však mohl splnit, váhal. Svědomí by mu zřejmě zabránilo vraždit, odnesl by to však on i jeho rodina Voldemortovým hněvem. Ve chvíli, kdy Snape dorazil na astronomickou věž, byl již Brumbálův osud zpečetěn, nemohl přežít. Pokud by ho skutečně nezabil Draco, s potěšením by se toho ujali přítomní smrtijedi, zvláště Bellatrix Lestrangeová nebo Fenrir Šedohřbet. Ale i dříve, když Snape slíbil Brumbálovi, že ho zabije, bylo jasné, že bradavickému řediteli zbývá jen pár měsíců života. Kletbu, která ho zasáhla, když si v bláhové naději, že spatří svou mrtvou sestru Arianu, nasadil  prsten Rojvola Gaunta – jeden z Voldemortových viteálů, v němž byl zasazen kámen vzkříšení, druhá z relikvií smrti – nebylo možné zastavit. Snape tedy zabil umírajícího.

To ale na druhé straně nic nemění na faktu, že zabil člověka, dokonce – literárně řečeno – kladného hrdinu. Ocitáme se tedy vlastně před problémem, který se nazývá eutanazie. V mudlovském světě bývá charakterizován povětšině nějak takto: pokud je někdo smrtelně nemocný a trpí, má lékař právo ho na jeho vlastní žádost usmrtit a zbavit ho tak trápení, bolestného umírání, když je jasné, že onoho pacienta už nic jiného nečeká?

Názory jsou různé. Ve většině evropských zemí je eutanazie zakázána. V Česku je například hodnocena jako vražda. Jinak je tomu v Nizozemí či v Belgii, kde za zákonem přísně stanovených podmínek lze eutanazii provést.

Proti ní se argumentuje židovsko-křesťanským desaterem, které mimo jiné říká: „Nezabiješ!“ Mnozí ovšem namítají, že jde o nepřesný překlad, že správně by měl znít: „Nebudeš vraždit.“ Takto přeloženo by přikázání nemuselo nutně odsuzovat eutanazii (ani například zabití nepřátelského vojáka ve válce).

Dalším problémem je, zda skutečně umíme přesně stanovit, kdy je již stav člověka beznadějný. Asi vždy ne, ale v naprosté většině případů ano.

A konečně nelze vyloučit, že by eutanazie mohla být zneužita. To ovšem může být cokoli. Představme si, že bychom přestali trestat jasné vraždy, protože přece může dojít k justičnímu omylu, popřípadě by mohl skutečný vrah vše na obviněného jen narafičit.

Pokud by eutanazii provedl lékař, porušil by Hippokratovu přísahu: „Nepodám nikomu smrtící prostředek, ani kdyby mne o to kdokoli požádal, a nikomu také nebudu radit.“ To je zřejmé.

Zastánci eutanazie argumentují otřesnými případy nesnesitelně trpících lidí, kteří chtěli zemřít, ale z různých příčin si nebyli schopni vzít život sami a nikdo jim v tom nepomohl.

Celá tato problematika je značně komplikovaná, nechci zacházet do podrobností. Raději se na celý případ Brumbál – Snape podívám ještě z jiného pohledu.

Eutanazie bývá označována také jako asistovaná sebevražda. Zde narážíme na další problém. Sebevražda je v naší kultuře chápána jako něco negativního. Katechismus katolické církve například říká: „Sebevražda je proti lásce živého Boha.“ Nejde sice o nejhorší čin, jakého se člověk může dopustit, rozhodně však jde o jednání, které nelze schvalovat. Výjimečně se stává, že společnost sebevraždu přijme dokonce jako hrdinský čin, například sebeupálení Jana Palacha, jde však o zcela výjimečné případy. Vzniká tak otázka, zda bylo od Brumbála správné chtít zemřít dříve, než přišel jeho čas. A možná ještě závažnější dotaz: měl právo žádat jiného člověka, aby ho zabil?

Těžko spekulovat, jak by boj s Voldemortem dopadl, kdyby se Brumbál rozhodl jinak, jaké by byly osudy jednotlivých postav. To nikdo neví a také se nikdy nedozví. Brumbál zvolil řešení, které považoval za optimální jak z hlediska pragmatického, tak morálního. Ať již s ním souhlasíme či nikoli, jedno je jisté. Svou smrtí osvědčil hlubokou vnitřní pravdivost své osobnosti. Podobně se zachoval i Snape, přinejmenším prokázal neomezenou loajalitu. A to je pro mne nejdůležitější. Každý z nás si musí sám odpovědět na to, zda jejich čin schvaluje. V jednom však mohou být vzorem pro kohokoli. Říkají nám, že bychom vždy měli jednat tak, abychom se nemuseli stydět sami před sebou.

Pro Lví tlapou

Nebelbrach Mechacha

 

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Bela Malrin z IP 94.113.166.*** | 22.3.2011 21:01
Smysluplná smrt může udělat mnohem lepší službu než život (zvláště ten uměle prodlužovaný prostřednictvím výdobytků moderní medicíny, která umožňuje fyzické přežití hmoty, ale na ducha její hadičky nestačí).
Každý příčetný alespoň průměrně inteligentní člověk má právo rozhodnout (eutanázie).
Brumbál pro sebe zvolil tu nejsmysluplnější možnou smrt (jak psal pan Nebelbrach - věci kolem Bezové hůlky, Draca M.).
Bete z IP 88.102.236.*** | 23.3.2011 18:58
Pekne zamysleni. Ja souhlasim s Belou, ani nebudu psat vic, jen bych ji opakovala... Ale je popravde usmevne, cim vsim se teologicka fakulta nezaobira =)
Sophia z IP 88.100.47.*** | 24.3.2011 13:19
Tak proč úsměvné? Náhodou je to hodně zajímavé zamyšlení. A myslím, že si tu otázku klade určitě hodně lidí, protože samozřejmě nejde jen o Snapa a Brumbála, ale obecně o otázku svědomí. Nebe, pěkně jsi to napsal. I když si myslím, že tohle nebylo to samé jako eutanázie... spíš oběť... ovšem ta hranice není úplně jasná.
Diane z IP 94.113.107.*** | 24.3.2011 19:33
Nebe, opravdu jsi to dobře zpracoval. Jedná se o velmi složitou problematiku. Myslím, že Snape z této situace vyšel nejhůř, protože musel zabít jediného člověka, kterému věřil a hlavně jediného člověka, který znal tolik utajovanou pravdu o jeho osobě. Netvrdila bych, že ho tížilo svědomí, spíš musel Brumbálově smrti bojovat s další nesnesitelnou bolestí ze ztráty milované osoby, ještě navíc stupňovanou nenávistí těch, kteří nevěděli o dohodě mezi nimi. Snape je bezesporu nejtragičtější postava celé HP série... A taky... Snape neměl příliš na výběr. Zklamal mě Brumbál, který si při své inteligenci a morálce mohl vymyslet způsob odchodu tak, aby se vyhnul riziku s hůlkou i bolesti, kterou způsobil přátelům.
A eutanazii říkám jednoznačné NE! Umírající člověk hodně myslí na svou duši a o to víc by měl myslet na duši toho, kdo mu život předčasně ukončí. Takové břemeno přeci nemůžeme naložit na žádného sebevíc otrlého lékaře. Pro mě je to neetické a nepřijatelné.
Queti z IP 85.71.134.*** | 4.4.2011 01:14
Výborný článek.

S Diane tak úplně nesouhlasím: pokud máme na výběr rozhodnutí mezi udržením "obecně příjmaného, bežného přístupu" nebo "konkrétním osobním přáním jednotlivce", při takovýchtěch podmínkách, jako že jeho přání neomezuje okolní lidi, a že se jedná o skutečné přání té osoby, přijde mi jako morálně vyspělejší rozhodnutí preferovat přání jednotlivce před lokální společenskou konvencí.... A co jiného, než konvence veškré zákony, společenská pravidla, a všechna náboženství jsou?

V tomto příběhu - ano, považuji Brumbála za dostatečně vyspělého, aby zvážil možnosti a,  jakožto nemocný a obklíčený zároveň, zvolil nejméně nepříjemný&s nejmenšími negativními následky pro ostatní způsob svého odchodu.
Diane z IP 94.113.107.*** | 6.4.2011 17:41
Brumbál byl určitě moudrý a vyspělý, ale já si myslím, že člověk ještě moudřejší a vyspělejší by jednal jinak. Konvencemi bychom se neměli  slepě řídit, konvence jsou berlička, která nám pomáhá se rozhodnout u každého individuálního případu. Konvence také nejsou nic tmářského, pokud jimi myslíš zákony a náboženská pravidla. Ustálili je inteligentní lidé se zdravou morálkou. Neříkám eustanasii a Brumbálově volbě ne jen proto, že mě tak vychovali, ale proto, že jsem nad tím uvažovala a z mého morálního hlediska to považuju za nepřípustné. Doufám, že až budu umírat, nebudu muset tuhle otázku sebevraždy řešit, ale kdyby ano, pokusím se fázi svého umírání vydržet až do konce. Přijde mi naprosto nemorální chtít sobecky po někom druhém, aby mi ulehčil tím, že na sebe vezme tu strašlivou tíhu zabití (schválně neříkám vražda ani asistovaná sebevražda, protože oba tyto protikladné pojmy mi přijdou přemrštěné a naprosto nevyhovující), se kterou se bude vypořádávat až do své smrti. 
Také mám úctu k veškerému životu. Život jsem si sama nedala, sama ho neřídím, a proto si nemyslím, že mám právo rozhodnout o mé smrti ani o smrti někoho druhého.
A bolest? Patří k životu stejně jako radost a slast. Brumbál chtěl zemřít hrdě a důstojně. Pro mě to ale znamená vypít si ten kalich až do dna, vydržet do konce, splatit alespoň část účtů,... nevybíhat smrti naproti, ale počkat na ni se vztyčenou hlavou, čistým svědomím a milující rodinou kolem své postele.
Queti z IP 85.71.134.*** | 10.4.2011 14:21
Nepovažuju konvenci za nutně tmářskou, uznávám že většina pravidel měla v době svého vzniku nějaké velmi rozumné opodstatnění. Ale už na příkladu etikety, která je z tohoto pohledu "nejméně závažná" (proti právu a náboženství) je vidět, jak se z  pravidel praktických stávají přežitky. A tedy konvenci uznávám jako nápovědu, která většinou má pravdu a občas holt ne smile

Netvrdím ani, že nemůže existovat osoba moudřejší Brumbála. Na druhou stranu ti přeju, abys konec života neprožívala ve válce. Navíc v roli  generála, který si je dobře vědom toho, že už dělá chyby, a ostatní ho až nekriticky přijímají.  Brumbál si nedovolil obklopit se milujícími spolubojovníky, kteří by tou dobou chyběli jinde.
Co se týká zatížení svědomí jiné osoby - to záleží na volbě tohoto asistenta - na jeho vnímání věci.  Jsou lidé, kteří jsou to ochotní přijmout a lidé, kteří ne.
Shrnuto - pevně ti přeju, aby ses nedostala do takové situace. A Brumbálovo rozhodnutí chápu jako zralou úvahu, která byla nejlepším plánem jakého byl schopen a proto byla provedena smile
Rubeus Hagrid z IP 85.70.79.*** | 6.9.2011 18:19
Etický? Vo tom nemá cenu diškutovat, Brumbál je prostě mrtvej. Zatraceně dobrej čaroděj, nejlepší co kdy byl, esli mi rozumíte. smile


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
  [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel osm a čtyři