Další ráno v opuštěné nebelvírské věži. Dokonce se mi zastesklo po otravných vysokých hláscích prváků, co nemůžou dospat a od rána krafají a budí zasloužený spánek starších. Ani Ponožky nevypadaly, že jssou ve své kůži. Schlíple smrděly ve svém spacím košíku u postele, ani nepopřály dobré ráno.
Prázdniny jsou noční můra. Nejhorší věc, co se mohla Rinalovi stát.
Tak jssem si brblal po cestě dolů na snídani, když jssem se na schodišti málem přerazil o fňukajícího Protivu.
Brejlím na něj, jak si dlouhoprstěnýma rukama otírá slzy z bulv, a nedalo mi to, nakonec každá zábava v tý prázdninový nudě dobrá.
„Zdar brachu, co se stalo, došly bomby hnojůvky?“
Protiva vzhlídnul s naštvanou grimasou.
„Vy za to můžete!!!“
Rychle jssem prolít zbytky paměti, jestli jssme si s Ponožkama náhodou v poslední době z Protivy nevystřelili...
„Vy studenti!“ prskal vytočeně.
„A co jssme provedli?“
„Vyklidili jste pozice, fuč, pryč, nikde nikdo.“ Další salva kvílení. Tak jssem prohráb kapsy, vytáh ušmudlaný kapesník a podal ho ufňukánkovi.
„Jo, já ti rozumim, kámo.“ Sed jssem si vedle něj s povzdechnutím.
„Já ty prázdniny taky nesnášim.“
Protiva nachvíli přestal troubit. „P...prázdniny?“
„No takovej ten bordel mezi červnem a zářím.“
„Chmpf...“
Chvíli jssme na schodech mlčky troskařili, ale pak mě něco napadlo.
„Co takhle napsat obžalobu prázdnin a přibít ji na dveře ředitelny?“
Protiva se napřímil a na pokrouceném ciferníku se zas objevil ten zlořádský úcul.
Přemejšleli jssme, jak to pojmem. Začali jssme výčtem toho, co nám prázdniny berou.
„O prázdninách odpadá tolik radovánek! Když si člověk pročte rozvrhy a najde ten nejnabitější a pak se provokativně fláká právě na chodbě, kde čekají ti nejumučenější studenti na jednu z nekonečných úmorných hodin. To je přece balzám na duši!“ psal jssem si poznámky na rukáv.
„Jo, není nic lepšího, než si do pytlíků napustit vodu, obarvit jí inkoustem a pak si počkat na zvonění..“
„Prázdniny patří do Azkabanu!“ shodli jssme se. Na konec z našeho zasedání vzešlo todle:
- k pergamenu časopisu je připíchnut kus Rinalova rukávu s naškrábanými poznámkami -
Obžaloba - bod 1:
Maximální minimizace terčů vtípků. O prázdninách všichni trajdají po všech děsných turistických destinacích, místo aby se nechali vytáčet geniálním humorem Jassíka Rinalů a nejlepšího z výkvětu neživých v Bradavicích. K nevíře!
Obžaloba - bod 2:
Rinal má v kolonce ‚smysl života‘ vepsáno: FLÁKÁNÍ. Je strašlivě těžký najít způsob, jak se pořádně flákat v době, kdy je flákání legální pro všechny! Vopruz....
Obžaloba – bod 3:
Z nudy se ta troška lidí, co zůstali, většinou kvůli nějaký prkotině zhádá. To je sice sranda, nachvilku, ale brzo se to vyčerpá. Na krátkodobé srocení se sice dají shodit nějaké ty hnojůvky, ale nikdo z davu si jich při spršce vlastních vzájemných nadávek ani nevšimne.
Víc jssme nestihli, protože naši dvoučlenou skupinku rozprášili dva peroucí se studenti, co se tahali o nějakou petici či co. Když nás míjeli, tak jssme jim s Protivou nastavili haksny a hned se jejich tempo zvýšilo. Když po hodně hecích a uffech přistáli ve vstupní síni pod schodama, bylo slyšet, jak se jim to lejstro hlasitě trhlo. Udělali jssme s Protivou gesto jako Pat a Mat a rozešli jssme se každý po svém.
Prázdniny stinks!!!
PS: Moje přátelství s Protivou trvalo asi dvacet minut. Jak jssem vycházel z Velké síně po snídani, přistál mi na hlavě můj vlastní kapesník naplněný nejhlubšími pozdravy Protivova nosu. Už aby ty protivný prázky skončily!
2024 ©