Časopis Lví tlapou působí na žurnalistickém poli již několik let, zároveň se stal nedílnou součástí kolejního života nebelvírských studentů. V posledním roce však redakcí otřáslo několik radikálních změn.
Na počátku zimy jsme se museli vyrovnat s nečekaným útokem zlořáda, který se nám drze vloupal do redakčních prostor. Naštěstí naše ochraná kouzla vydržela a my pouze museli uklidit nehorázný nepořádek (domníváme se, že si zde Zlořád uspořádal House Kouzlo-Party). Všechny materiály zůstaly neporušené a Lví tlapou se mohlo vrátit k běžnému životu. Přesto nás občas něco nemile překvapilo - plísňový útok, zápach hodný dračího trusu apod. Nic jsme si z toho nedělali - Tlapa fungovala - to bylo to hlavní. Ne však nadlouho.
V březnu nás stihla další rána osudu, tedy další rána zlořáda. Tomu neřádovi se v naší redakci tak líbilo, že přišel znovu. A tentokrát nenechal pergamen na pergamenu. Když se celá redakce v sobotu ráno sešla u vchodových dveří, byly již otevřené. Nejprve jsme si mysleli, že šéfredaktorka zase nahání přesčasy, ale ta stála v první řadě a zkoumala dveře. Nakonec byl povolán kolejní duch Phosgen, který se do redakce vydal (chápejte, duch se znovu zabít nedá a nikdo nevěděl, jaké zlořádoviny tam jsou). Madam Malrinová bystrozorským okem propátrala okolí a pokusila se obnovit ochranná kouzla. Konečný verdikt byl hrozivý - všechno je zničeno! Jak všechno, co všechno?! Uplně všechno! Tiskařské stroje, archiv, pergameny a další pisatelské tentononcy zmizely v propadlišti dějin. Zlořád nám nezanechal ani ultra jemný novinářský toaletní papír, taková zkáza to byla.
Staré prostory se nedaly obývat a nové byly v nedohlednu. Sovy zničených čtenářů byly na denním pořádku. Bohužel i naše šéfredaktorka se při honbě za novou redakcí zranila a musela být převezena ke Sv. Mungovi, kde si nějakou dobu pobyla. A jak se tak říká - když pán není doma, domácí skřítkové mají pré. A tak si členové redakce udělali předběžné prázdniny. Papkali čokoládové žabky, Bertíkovy fazolky zapíjeli ležákem a pochvalovali si ono krásné "nic nedělání". Když se šéftlapka vrátila zpět, málem ji zase odvezli. Všichni redaktoři měli kila navíc (někteřé více, někteří méně), čokoláda z jejich úst už nešla ani domýt a že by psali nějaké články do foroty? To už vůbec ne! Bylo třeba obnovit tvrdou disciplínu, zamknout všechny sladkosti a nechat je hlídat Chloupkem. A k obnovení pořádku dopomohlo i nalezení prostor pro Letní redakci.
Koncem května se tedy Lví tlapou pomalu rozjíždělo. Šéfredaktorka zůstala a v redakci proběhly malé změny - někdo odešel, jiný zase přišel. Časopis pomalu získával zpět ztracené čtenáře a prestiž. Přes léto vzniklo několik projektů, na kterých se podílela celá redakce - Příběhy Očese Mydlinky, Leporelo či velká soutěž Sedm, sedm, sedm... V plném síle jsme tak vyvrátily všechny spekulace o tom, že se už na novinářské pole nikdy nevrátíme.
S létem končí i letní redakce. Konečně jsme snad nalezli dostatečné velké a správně vybavené místo, kde budeme tvořit náš kolejní časopis. A máte se na co těšit! Nová Lví tlapa vám bude přinášet ještě více informací, ještě více senzací - jsme přece máslo informací, ležák senzací.
Jsme s vámi, buďte s námi!
Redakce Lví tlapou
2024 ©