A víte co? Já se tak děsně těšila na třetí úkol!!! Moct tak nahlédnout do domovů našich hrdinů či začíst se do příběhů z jejich hlavy... Co chtít více?! A věřte nebo ne, některá vypracování byla téměř geniální... Račte vstoupit, milí čtenáři!
Nejdříve si připomeňte zadání třetího úkolu: VDML - Zadání třetího úkolu
Jak si naši hrdinové poradili, to nejlépe posoudíte sami. Předávám jim nyní slovo....
HEDVIKA
Na okénko klepe Hedvika a v zobáčku nese vánoční kouli s motivem sovího zobu, kterou si vypůjčila na Příčné ulici od jednoho ne moc milého pána prodávajícího u stánku. Hedvika doufá, že Niane kouli nerozbije, protože Hedviku to stálo mnoho úsilí přenést ji z Příčné až do své klece, takže je to její nejcennější vánoční kousek.
Na okénko znovu klepe Hedvika, tentokrát nese v zobáčku lísteček jmelí. Hedvika létala jako divá, aby lístečků nasbírala dost a mohla si z nich udělat podestýlku ve své kleci. A to nemluví o tom, že ho musela shánět nadvakrát, jelikož jí ho nějaká bláznivá holka vyhodila se slovy, že jsou v něm škrkny. Hedvika neví, co jsou to škrkny, ale doufá, že nebude muset letět pro další jmelí. To jí připomíná, že by se měla vrátit, nebo tam zase dorazí ta bláznivá holka a Hedvika neví, jestli by se udržela a neklovla ji, za to Hedvika nemůže ručit.
Na okénko klepe rozzuřená Hedvika, protože při poslední návštěvě přišla o všechnu podestýlku, a v zobáčku nese potkánka s mašlí kolem krku. Hedvika si ho šetří na štědrovečerní večeři, zatím ho používá jako výzdobu do své klece, aby to tam měla útulnější a vánočnější. Mašličku potkánkovi uvázala Hedvika sama, ale když tu má slečnu Niane, tak ji asi poprosí, jestli by maši nepřevázala, Hedvika si není jista, zda jinak potkánek do Štědrého dne vydrží...
Na okénko naposledy klepe Hedvika a v zobáčku nese hrudku sovího zobu s vyklovanými sněhuláčky. Hedvika je sama vytvořila a teď je jí líto zob sníst. Proto si ho nechává jako výzdobu klícky a je ráda, že byl zadán takovýhle úkol, takže se se zobem může pochlubit.
Hedvika už jinou vánoční výzdobu v kleci nemá, tak odlétá shánět nové jmelí...
Niane: Milá Hedviko, nic převazovat netřeba, mašlička je to přímo výstavní (přeloženo: výsovní).
SIRIUS BLACK
Proslýchalo se, že v období Vánoc se dějou zázraky. Zaslechl to i jistý student bradavické školy. Tenhle jistý student se jmenoval James Potter.
- zakření se a pokračuje ve škrábání na pergamen -
Tenhle mladík už dávno věděl, že ani sváteční duchové zadarmo nehrabou, takže se zařekl, že na jeden celý den bude sekat latinu a za to si od ducha Vánoc vyprosí splnění jednoho velkého vánočního přání. Vybral si pro ten „latinský“ den 23. prosinec.
Vstal o celé dvě hodiny dřív než normálně, takže měl čas na jindy opomíjenou osobní hygienu. Protože vstal jako první z celého pokoje, posbíral špinavé prádlo kolem postelí svých spolužáků a hodil je do velkého koše, který pravidelně vybírají bradavičtí skřítci z prádelny. Po cestě do kolejní místnosti se snažil sám před sebou předstírat bdělost a dobrou náladu.
- při představě veselého Jamese v půl šesté ráno mu praskají žebra potlačovaným smíchem -
Ve Velké síni byl jedním z prvních. Najedl se, aniž by jídlo na kohokoliv házel nebo aby si nechal dýňovou šťávu téct z nosních dírek. A protože do začátku první hodiny měl ještě dvě hodiny čas, vydal se na ošetřovnu kde se přihlásil jako dobrovolník na pomocné práce. S písničkou na rtech čistil ručně bažanty až do půl osmé, kdy se zdvořile rozloučil s madam lékouzelnicí a vyrazil na hodinu lektvarů.
Při hodině nedělal nic jiného než po něm žádal profesor Křiklan, což se zatím nikdy nestalo, protože házení ingrediencí po umaštěných zmijozelských studentech bylo na denním pořádku, stejně jako pokusy změnit instrukce napsané na tabuli, aby došlo k co nejvíce výbuchům kotlíků. Dokonce i velice nahlas zatleskal jistému zmijozelskému studentovi, který nikdy nevlastnil šampón, když se mu povedlo připravit nejlepší lektvar proti krkání z celé třídy.
Takto příkladně (a nudně) strávil celou výuku, na obědě ochotně podával všem mísu s bramborama a doléval dýňovou šťávu spolužákům u stolu. Totéž na večeři. Dokonce se ani nepředváděl před jednou konkrétní rusovlasou osobou. Za to mu byli všichni v doslechu vděční a prosili vánočního ducha, aby ho za jeho sebeobětování odměnil (a někteří se modlili i za to, aby na Jamese uvalil kletbu, která by mu předvádění se trvale znemožnila).
Večer strávil v nebelvírské kolejní místnosti, kde pomáhal mladším ročníkům s úkoly. Když mu všichni obětní studentíci utekli do peřin, musel se smířit s koncem svého dokonalého dne.
Když usínal, upíval se k Duchovi Vánoc a doufal, že bude spokojený.
Na druhý den se probudil a nad jeho postelí stáli všichni jeho spolubydlící a řehnili se. Když se jich ptal, co je, řekli mu jenom jedno slovo: zrcadlo. Došel k němu teda a podíval se do něj. Za ušima mu vyrašily sobí uši a místo nosu měl červenou bobuli. Jeden z kluků ho pak ještě nasměroval k zamrzlému oknu, kde byl zvenku vškrábaný vzkaz: JE LEPŠÍ BÝT SÁM SEBOU, VÁNOCE JSOU SVÁTKY UPŘÍMNOSTI.
Během vánočního dne si na uši i frňák zvykl a využil je k tomu, aby všechny kolem sebe bavil. Atmosféře oslav to hodně prospělo a protože se nejvíc bavila jedna konkrétní rusovlasá osoba, byl James nakonec hodně spokojený, protože se jeho přání splnilo – oklikou, ale přece. Úderem půlnoci vylepšení zmizelo a na boží hod se už James probudil bez parůžků a s vlastním nosem. Poučil se o Vánocích i o tom, že i sváteční duchové mají smysl pro srandu a vtípky.
- s úsměvem odešle pergamen zrovna ve chvíli, kdy do pokoje vejde James a zeptá se, co to píše za lejstro -
PROTIVA
Protiva vám zvjestuje, že Maryje právje tlačí,
Ježichem ho menuje, tak stávejte všichni zpáči.
Koukejte tam naklusat, dari sebou míti,
hnojúvky jim darovati, kruťe sprosťe koledovaťi.
Protiva uš k betlému bježí a z nebe ukrutňe sňeží.
K Ježichu všichni pospíchaj, spousta kraválu naďelaj.
Když v betlému fakan leží, fšichňi lidé k němu bježí,
aby se mu klanili, slastňe při tom slinili.
Melodye je prvňí řátku pozvolná, následňe se to rozjížďí. První hrajou rozlaďené housle, k nimž sepřidává i basa a za nevidržitelnýho zkřípáňí se melodye šíleňe zrychluje. Vše končí za ukrutnéhozkřípáňí a spjeváci se dostávají do neuvjeřitelnýcj víšek.
JAMES POTTER
Kreslit se mi nechce, ne tedy, že bych to neuměl, jsem znamenitý kreslič, ale Petr mi někam zašantročil pastelky. Nebo mi je schoval Sirius. A možná si je půjčil Remus. Takže vám raději popíšu náš dům, jak ho zdobíme na vánoce.
Užíváme tradiční barvy vánoc jakými jsou červená a zlatá. Ještě jako malej kouzelníček jsem hrozně šikovně vyčaroval z obyčejných ozdob zlatonky. Že jste ještě neviděli červenou zlatonku, že ne? Tak se přijďte podívat k nám a uvidíte. Takové ozdoby dáváme na stromeček. Nedají se moc dobře pověsit. Zkoušel jsem to, ale vždycky uletěly a já je chytal. Nakonec jsem je přemluvil, když už musí lítat, tak ať poletujou oklo stromečku. Ani nepotřebujeme řetězy, protože někdy poletujou tak rychle, že jako řetězy vypadají. To by bylo ke stromečku. Vlastně ještě ne, ještě špice. Původně jsem tam chtěl taky dát zlatonku, ale maminka mi to nedovolila. Dala tam velkou zlatou hvězdu. Nevadí, až se nebude dívat, přeměním ji taky na zlatonku. To už by bylo ke stromku všechno. A zbytek domu? Všude jsou červené koberce, a červenozlaté závěsy na oknech a červenozlaté tapety na stěnách. A protože letos čekám na vánoce návštěvu - přijede k nám Sirius, tak jsem mu připravil překvapení. Hehe, ten bude koukat a bude z tho parádní přátelská honička. Jen jak si t představím, musím se smát. Vyzdobil jsem mu totiž pokoj do zelenostříbrna. No co? Říkal, že měl bejt ve Zmijozelu, tak aby si zkusil, jaký to je. A jestli mě chytí, přeměním mu to zpátky do nebelvírsko-vánčních barev.
No a zvenku na domě jsem z tátou navěsil červená a žlutá světýlka, a všude je takovýto zelený roští. Já bych to tam nedával, ale mamince se to líbí. Dokonce podlehla mudlovskýmu zvyku a pořídila si dva soby. Akorát mudlové je maj z takový divný hmoty, říkají tomu plast. To maminka nevychytala, protože zatímco plastový sobi jen stojí a dělají parádu, ti naši pořád pobíhají okolo domu a dělají hromádky. Bude švanda, až do toho někdo šlápne.
Tak to by asi bylo všechno. Hele, přijďte se podívat a uvidíte. Náš dům je ze všech nejlíp nazdobený.
ALASTOR MOODY
Takže Vy chcete popis mého domu? Tak na to zapomeňte, obzvláště Vy, slečno Libeluská, nemluvě o Vás, Vy blonďatý blázne! Raději se vraťte zpátky k Mungovi a slečnu Libeluskou vemte laskavě sebou!
Alastor Moody
+Zlatoslav i Niane vylekaně uskočí dozadu a tváří se lehce nejistě+
HORACIO KŘIKLAN
TONKSOVÁ
PETR PETTIGREW
-začne zpívat, používá melodii Štědrý večer nastal -
Už ten večer nastal,
už ten večer nastal,
už náš Pán zla povstal,
už náš Pán zla povstal.
pak se bitva udá,
pak se bitva udá,
dobrým kouzelníkům běda,
dobrým kouzelníkům běda,
ona bitva bude,
ona bitva bude,
jen lid pána zbude,
lid pána zla zbude.
hezké svátky přeji,
hezké svátky přeji,
tobě, zlý čaroději,
tobě, zlý čaroději.
PERCY WEASLEY
Milí čtenáři časopisu Lví tlapou,
vězte, že jsem vám nejdříve chtěl vyprávět jeden z příběhů, které jsem od matky slýchával ještě jako malý kouzelník. Myslím, že příběh o tom, jak ohavný skřet, který naprosto nectil žádné příkazy a neuznával vyšší autority, unesl nebohou vílu Fleutýnu a tím se dopustil překročení mnohých psaných i nepsaných morálních zákonů, by vás jistě velice zaujal. Navíc mi už mnoho lidí potvrdilo, že jsem opravdu brilantní vypravěč. Došel jsem ale k názoru, že vás nemohu připravit o možnost nahlédnout do svého soukromí. Pohádky jsou pro malé děti, vyprávěním něčeho takového bych se unudil k smrti, i když nepopírám, ľe zrovna ten příběh v sobě ukrývá mnohá ponaučení, která jsou velice důležitá pro plnohodnotný lidský život! Každopádně jsem se ale rozhodl, že vám radši odhalím vánoční tajemství svého pokoje. Vlastně tajemství celého bytu. Vyjma dovolených, které občas trávím se svou rodinou, totiž přebývám v bytě v Londýně. Mám tam dostatek klidu a ticha pro náročnou práci. Není nad to mít po rušném dětství s mnoha sourozenci nějaký klidný kout jen pro sebe.
Ač byste možná čekali, že se vánoční výzdobě zrovna já příliš věnovat nebudu, opravdu tomu tak je. Pokud mám zrovna čas, dám se do zdobení různých částí svého bytu, abych přeci jen trochu povzbudil vánoční atmosféru, ke které jinak přispět jaksi nedokážu. Možná je to zvyk, který jsem převzal od matky. Každý rok mého dětství byl totiž poznamenán jejími vánočními nálety, během kterých s falešným zpěvem pobíhala domem a zdobila všemožné kouty až nevkusnými ozdobami. Již tehdy jsem věděl, že pokud jednou budu zdobit něco já, nebude to přeplácané, ba naopak. Bude to vkusné a střízlivé. Myslím, že mi v tom byla dobrým kladným a zároveň i záporným vzorem.
Na zdobení jsem nikdy neměl moc času, ale když jsem během Vánoc pak vídal svůj pokoj naprosto holý a opuštěný, došel jsem k názoru, že je třeba si čas udělat.
Můj byt se skládá ze dvou místností, což mi bohatě stačí. Jedna místnost je pracovnou a ložnicí zároveň, druhá z části kuchyní a obývacím pokojem. V obou místnostech mám na oknech kouzlem upevněné drobné a decentní kouzelné vločky, které člověku dodají uklidňující pocit, že za okny tiše padá sníh, i když třeba zrovna prší. Zdobící kouzlo jsem se naučil od matky, jen ho na rozdíl od ní využívám vkusněji.
Na jídelním stole mám adventní věnec, slazený do červené barvy, jelikož stejně jako většina kouzelníků i já s radostí zapaluji každou adventní neděli jednu svíci a očekávám příchod Vánoc. Jen občas zapomenu, takže někdy pak o poslední neděli pálím všechny svíce najednou.
Jelikož celkem obstojně ovládám přebarvovací kouzla, mé koberce mohly i letos nabýt tlumených červenozelených barev. Mám pouze dva, ale oba vypadají ve vánoční verzi skvěle.
Kromě toho všeho se od stropu v kuchyňské části (v pracovně ne, tam by mě rozptylovaly) snáší od stropu drobné bílé vločky z kouzelného sněhu, které ale netají a na zem nikdy nedopadnou.
To je asi veškerá má vánoční výzdoba. Přijde mi to přiměřené, celkem milé a přitom i nenáročné, takže ideální pro pracovně vytíženého člověka. Jen tu mám vlastně ještě připravenou vánoční květinu, náhražku stromku, který nemám kam dát. Ale tu si někam vystavím až později.
Doufám, že i vy s radostí zdobíte v tento předvánoční čas své domy či byty a že vám to také tak zpříjemňuje práci i čekání na Vánoce.
Percy Weasley
Tak co? Líbilo se? Doufám, že ano, soutěžící s tím jistě měli dost práce. Pokud Vás zaujali, jistě Vás potěší, že se již brzy můžete těšit na vypracování čtvrtého úkolu!
2024 ©